Loučení

Celý dnešní den byl pro mě ve znamení loučení se s Banja Lukou a těmi, se kterými jsem se tu mohla během celého roku setkávat. V neděli jsem byla posledy ve sboru. Mohla jsem v pár větách vyjádřit, co jsem měla na srdci, kolik mi těchto dvanáct měsíců v místním psolečenství dalo, o co mě obohatilo. David se za mě společně s pastorem pomodlili a nakonec jsem dostala malý dárek jako vzpomínku na Banja Luku. Společně se mnou se se sborem loučila i přítelkyně Janet, která v Banja Luce sloužila deset let a teď se stěhuje na jih země. Naopak bylo připraveno přivítání pro Irenu, Davidovu ženu, která do Banja Luki přišla.

Na večer pro mě David s Irenou připravili "Good-bye party", na kterou pozvali všechny ty, se kterými jsem se mohla během roku setkat, jak z řas studentů, tak našich spolupracovníků a členů sboru.

A tak tento den na jednu stranu nesl smutek, na stranu druhou ale i jistotu, že se do Banja Luky ještě vrátím, i kdyby to mělo být jen na pár dní.

Dětský tábor

Na začátku srpna jsme odjeli na dlouho připravovaný dětský tábor. Jednalo se o vůbec první dětský tábor organizovaný místním protestantským sborem. Šlo o spoluprácí sboru a fin-ské misionářské organizace Fida. S tá-borem nám přijela pomoct i skupina Finů. Byla to křesťanská taneční sku-pina, kterou doprovázelo ještě několik dobrovolníků, celkem jich bylo kolem dvaceti pěti. Dětí bylo 34. I přes vy-soký počet účastníků se podařilo vše velmi dobře zorganizovat. Během kaž-dého dne tábora jsme měli biblické příběhy, dramata, zpívání, hry či různé nabídky pracovních dílen. Pro tábor se podařilo získat celkem veliký počet sponzorů, kteří nám zajistila část pot-ravin, hygienických potřeb či nápojů.

     Pro většinu dětí byl tábor vůbec prvním táborem v životě. I proto jsme se rozhodli pouze pro čtyřdenní tábor. Tábor se ve všem vydařil nad naše očekávání, až jsme byli na konci dojatí k slzám. Všichni se těší na příští rok a počítají s větším počtem dětí a táborem minimálně týdenním.

EUS Kemp Jahorina

Tři studenti z BL se rozhodli jet s námi na pětidenní tábor do hor Jahorina. Celkem nás bylo 28, z toho 10 studentů z BL, Zenice a Sarajeva. Každé ráno jsme měli biblické skupinky na téma pěti jazyků lásky- v příbězích z Bible jsme viděli Ježíše dávajíc nám příklad pro to, jakým způsobem který z jazyků použít. Pro část studentů to bylo vůbec poprvé, kdy studovali Bibli. Odpoledne jsme měli volné. Byla možnost ke skupinovým hrám, sportům. Pro mě to byl nejcennější čas se studenty- mohla jsem si velmi dobře a otevřeně popovídat například s M. z BL, A. ze Sarajeva nebo M. ze Sarajeva. V rozhovorech s nimi mi ležela na srdci Ježíšova láska k nim. S ní jsem se snažila dávat jim odpovědi na dotazy, které měli, popřípadě odpovědi společně s nimi hledat. Každý večer byl biblický program. Jednou na téma konflikt, další večer sdílel David evangelium a třetí večer hovořil pastor sarajevského protestantského sboru na téma apologetika, čímž dobře doplňoval program předešlý.

     Pro mě osobně byl celý tábor jedinečnou zkušeností; vůbec poprvé jsem mohla s takovou intenzitou sdílet evangelium- každý den s láskou přibližovat naději těm, kdo stále ještě hledají tu pravou cestu. Připomnělo mi to mé vlastní hledání Boha před několika lety a to, jak moc mi pomohli ti, které mi Pán do cesty poslal; stejně, jako teď poslal nás abychom sloužili těmto studentům.

Čtvrtek

Dnes večer jsme měli velmi zajímavé téma k diskuzi- příběh života. Každý jsme nakreslili svou osu života, na kterou jsme naznačili roky a s nimi spojené významné události našeho života. Ve skupinách jsme pak každý mohli sdílet svůj „příběh“. Byla to příležitost k tomu, abychom každý, kdo jsme tam z týmu byli, mohli vyprávět o tom, jak do našeho života vstoupil Kristus. Také to ale byla příležitost slyšet o významných (ne vždy veselých) událostech ze života všech studentů. Na toto téma jsme navázali v kavárně a dlouho do večera jsme měli možnost se bavit o tom, co jsme se jeden o druhém dozvěděli. Velice poutavé bylo vyprávění Američanky Lauren o tom, jak se jí dal Bůh poznat, když jí odpověděl ve velice těžké situaci, ve které neměla žádnou naději. Studenti byli tak zaposlouchaní, že i když začalo pršet (seděli jsme venku), nikdo nechtěl odejít, ale jen se přesunou dovnitř a doposlechnou si příběh až dokonce.

1. den

     Je za námi první den projektu. Od rána jsme se ještě připravovali, dolaďovali poslední detaily a modlili. Odpoledne jsme vyrazili do univerzitního kampusu. Sem přišli studenti, kteří se přihlásili na angličtinu a které jsme potřebovali "testovat"- tedy rozhodnout, do jaké skupiny jazykové úrovně budou zařazni. Využili jsme také posledních pár hodin před začátkem kurzu, abychom ještě rozdali létáčky a tím na kurz pozvali.
     V šest hodin, kdy měl kurz začít, se sešlo poměrně málo z těch studentů, kteří se nám přihlásili, a tak jsme se rozhodli spojit dohromady dvě jazykové skupiny, do kterých jsme už předtím studenty rozdělili. Tématem dnešní lekce byl dobrý život- co pro nás znamená dobrý život, čeho bychom se dokázali pro dobrý život vzdát a tak. Rozděleni do pěti skupin jsme měli skvělou příležitost debatovat o tomto tématu. V mé skupině jsme se nakonec dostali k tématu modliteb (shodli jsme se, že modlitba je dobrá věc, která člověku pomáhá) a významu církve (padly názory, že pravoslavné bohoslužby, u kterých se musí stát, vůbec nejsou zdravé, že pravoslavné kostely a jejich provoz je příliš drahý, že už jednoho nebaví dávat polibky ikonám a vhazovat peníze do pokladniček u ikon; také padl názor, že osobní modlitba je dobrá, zvláště pak modlitba Páně s větou: "a odpusť nám naše hříchy, jakož i my odpouštíme naším vyníkům."...).
     Po zkončení této dvoudinovky jsme vyrazili na další dvě hoďky do kavárny... Celý den byl dlouhý, ale velmi příjemný. Těším se na zítřek a to, co s sebou přinese.

Konečně tu aneb Global Projekt začíná!

     Každoročně  přijíždějí do Bosny studenti z Americké odnože IFESu, aby zde strávili jeden měsíc službou mezi studenty. Letos přijelo celkem 9 Amerických studentů. Každý z nich se zapojuje do vedení biblických skupinek na svých univerzitách či do jiných evangelizačních programů mezi vysokoškolskými studenty. Do Bosny přijíždějí, aby mohli jeden měsíc ze svých prázdnin dát službě Bohu. Jejich příjezdu předcházeli celoroční modlitby navazující na loňský projekt.

     Studenti přijeli ve středu 22.6. Po dvoudenní orientaci (základní orientace v kultuře, historii a náboženské situaci v zemi) se rozdělili do dvou měst- Banja Luky (4 studenti) a Zenice (5 studentů). Program v obou městech bude stejný. První tři týdny nás čeká intenzivní kurz angličtiny. Kurz je zároveň nástroj i prostředek. Nástroj pomoci studentům formou bezplatného jazykového kurzu, ale prostředek k tomu, jak se k nim přiblížit a tím jim přiblížit Krista. A  tak, kromě tematicky zaměřených hodin angličtiny (dobrý život, vztahy, náboženství…), je naším záměrem scházet se se studenty- v kavárně po kurzu, přes den ve městě, na biblické skupince, při společných výletech. Věříme, že nám Bůh dává semena, která máme rozsévat. Za ty, které nám Pán v kurzu svěřil, se tedy modlíme. Modlíme se, aby Bůh připravil jejich srdce k tomu, aby semena mohla pustit kořen a vzrůst.

     Na tři týdny kurzu navazuje týdenní evangelizační tábor. Na tábor, který je společně pro studenty ze Sarajeva, BL a Zenice, může jet devět studentů z BL. Zvát je na tento tábor je veliká výzva, už proto, že zde budou moci slyšet zprávu plného evangelia, které má moc jim změnit život. Témata, která jsme připravili jako večerní programy, jsou apologetika, vztahy a evangelium. Každý den nás také čeká biblické vyučování.

     Cílem celého projektu je poznat nové studenty, prohloubit vztahy s těmi, které už známe, a v tom všem s nimi se všemi v lásce sdílet evangelium, které nám Pán svěřil, abychom ho kázali.

Jak uspět na fakultě vol. 2

Sezóna praktických seminářů pro studenty uzavřena a musím říci, že nám Bůh připravil opravdu "grand finale". Pro veliký zájem studentů o seminář Jak uspět na fakultě, jsem se rozhodli pro jeho repete. David si prezentaci pečlivě připravil, oproti minule ji rozšíril a prostudoval si další praktické rady a poznatky, které by studentům pomohly. S předstihem jsme také začali s propagací (plakáty v kampusu, Fbk, maily...). V úterý navečer jsme vše připravili- učebnu, židle, materiály, občerstvení, Kofolu (ještě nám jedna zbyla od příjezdu skupinky z ČCE Braník). Pár minut před sedmou hodinou, kdy jsme měli začít, byli v učebně asi 4 studenti. V sedm hodin jich bylo asi šest, a tak se David rozhodl pomalu začít. Nestihl toho ještě moc říct, když se otevřeli dveře a přišla dvojice studentů. Tím to ale nekončilo. Pár sekund na to dorazil hlouček studentů a pak další a další... a my jsme neměli židle, kam je usadit a tak jsme přenesli židle z venkovní terasy a stejně to nestačilo, takže někteří studenti zůstaly stát. Ani materiály, které jsme pro ně měly připravené, nestačili pro všechny a tak jsem je musela běžet dokopírovat. Dohromady přišlo 25 studentů! To je víc, než na všechny předešlé semináře dohromady. A s němi všemi jsme mohli sdílet nejen užitečné rady k tomu, jak být úspěšným studentem, ale také Boží slovo. Spousta ze studentů pak s námi po skončení semináře zůstala v klubu a mohli jsme ještě dlouho povídat. Studenti se nadchli a projevili zájem účastnit se dalších aktivit, které budeme organizovat. I my s Davidem jsme se nadchli a těšíme se na budování nových vztahů, které jsme mohli navázat.